Když časem zešílím

letní čas

25. listopadu 2010 v 18:11 | jentvojeholka
Mám moc ráda letní čas,protože je to od slova letní-léto.Oblíkání mi trvá v podstatě kratší dobu.Můžu nosit šaty a minisukně a také mne nezebou nohy.Můžu se v létě koupat,sedět na trávě a třeba opékat buřty.V létě je spousta dobrých věcí k zakousnutí,třeba sladké jahody a malé borůvky.Ale problém je v tom,že jsem poštípaná od komárů a všude lezou mravenci.A to fakt nemusím.Jó a vadí mi,že vstávám o hodinu dříve.Lepší věci to převáží a tak se nedá nic dělat.Na letním čase mi asi jenom vadí to dřívější vstávání.Kdybych měla hlasovat jestli ano,nebo ne o letním čase,určitě bych dala letnímu času svůj hlas.Můj pes by byl,ale určitě proti.Ráno nechce vyběhnout se ven vyvenčit,protože podle sebe má ještě hodinu spát.Když už konečně chce vyvenčit,tak my si myslíme,že už je hodinu vyvenčený a tak je z toho celý nervák.Katastrofou se,ale pro něho stává,že zaměstnanci táty svačí o hodinu dříve.A tak se náš pes těší až bude moci žebrat a ono už je hodinu po-té.Když si to konečně srovná v hlavě,tak se změní letní čas na zimní a to je pro něj velmi špatná zpráva,protože hodinu štěká na dveře šatny zaměstnanců.Takže kdyby se někdo ptal na názor našeho psa,zda má rád letní čas.Určitě by nesouhlasně zaštěkal a rozhodně by u toho nevrtěl ocasem.
 

příběh začíná

24. listopadu 2010 v 15:58 | jentvojeholka
pondělí:na hřišti je gábina s áďou a magdou-později přijíždí na kole robert.

Magda:Gábino už tady na tebe čekám čtvrt hodiny,kde si byla??lehce vyčítavě.
Gábina:měla jsem důležitou práci.
Áďa:už si zase přišívala knoflík u kalhot.
Magda:vždyť jsi si ho přišívala včera.
Robert:o čem se bavíte?
Gábina:o ničem!!
Áďa:já to chci říct.
Magda:Áďo buď ticho!
Áďa:a já to povím mamince,že mi to nenecháte říct!!
magda se na gábinu podívá a řekne Áďe.
Magda:tak já to povím robertovi sama jo.
Gábina:je to můj knoflík od kalhot né váš!
Přichází David s Alešem.Robert podrazí davidovi nohu
Gábina:no Roberte proč to pořád děláš?
Robert:nevim,prostě jsem jak tvůj knoflík má noha reaguje na pitomce!
Magda pomáhá davidovi vstát.
Na hřiště přichází Litavcová,flegmatici,hanča a kateřina.
Všichni se zdraví:ahoj,ahoj,ahoj
Litavcová:co budeme dělat?
flegmatici:to je jedno.
Litavcová:tak mi máma zase musela koupit větší podprsenku
Robert:jo jo jenom se otom dál bavte nás kluky to taky zajímá
HANČA: no mě to zajímá taky ,máma mi pořad kupuje lambády!
Robert:a my všichni víme proč!
Gábina:no roberte buď trochu citlivej!
Paní kemrová:pepíku něco v televizi říkali o zaječicích prosim tě běž zjistit co se děje!
Kemr:stejnak se jedná o prd
paní kemrová:a taky se jednalo o úplatcích když jsi starostoval tak jsi domů nic nepřines!
Kemr:nic nenabízeli!(projdou kolem nás)
aďa:a co to jsou úplatky?
Gábina:no úplatek je kdyžby mi někdo dával peníze za to že by tě mohl hlídat!
Robert:to je scifi
robert:no tak třeba starosta dostane peníze zato že někdo dostane v tom městě zakázku a aby jí dostal tak dá tomu starostoviprachy.o kterejch nikdo neví.a nemisli si takovejch úplatků se rozdá hodně.ten starosta jic má doma třeba celou vanu!!
přichází milky,šárka a aička-zaječice
všichni:ahoj ahoj.
Milky:(zamilovaně)ahoj
robert:(znuděně)ahoj
milky:ahoj
gábině zvoní telefon
gábina:hele volá mi venca-ahoj venco co děláš brouku?
Gábině ulítne knoflík od kalhota hledá ho
robert-radostně:a sakra něco dělám špatně
gábina:nech toho(a de se domu převlíknout)
denisa je uražená:co budem dělat roberte?nezahrajeme si nějakou hru???
robert:(de za holkama co hrajou černy´ historky)
denisa:(de za nim)pusť mě sednout si šárino!
Šárka se pomalu zvedá
denisa:tak si pospěš ty huso
magda:proč jí tak říkáš?
Šárka:začne spívat husa
litavcová:to je strašný takhle to přece nemůže zůstat!!
šárka:ale mě je to už jedno!!
magda:nic si z toho nedělej mě zase nechce žádnej kluk a já bych ho tak chtěla!!
švestka:ale magdo já bych
magda:to je dobrý jirko já sem si na to zvikla
švestka:ale magdo!
Magda:seš kamarád
(hrajeme černý historky a robert v tom bude perlit pak se všichni rozejdou a řeknou si tak ahoj)

úterý
(david se pere s alešem)
přijíždí děcka:kačka,hana,švestka a robert

kačka:to je jako nebo doopravdy??

(david vrazí pěstí alešovi)a řekne rozhodně jako
aleš:mě to jako nepřipadá!

Magda:a proč se vůbec perete?
David:protože je úterý
(přichází denisa a my jí drbeme)
magda:co jí to tady může bavit vždyť jenom sedí na lavičce a nic nedělá
kačka:to není teda to je pravda
robert:ale děvčata to se nedělá!!
denisa:ahoj
robert:ahoj
denisa:ahoj
(přichází gábina s áďou)
gábina:heleť tady se včera něco muselo stát naši se cystaj na zastupitelstvo a normálně na to kašlou!!!
magda:tak se tam dem zeptat!
Švestka:já bych ti chtěl něco říct!
Magda:jo jo pak mi to řekneš teť dem za starostou!
Robert:stejnak se jedná o prt.
Magda:no roberte nebuď tak vulgární!
Denisa:to jako pěšky dva kiláky?to tady radši na vás počkám!roberte počkej tady se mnou ať tu nejsem sama!
Magda:nemusíš s náma chodit nejsme malý děti!
Robert:drž hubu!
Starosta:tak copak si přejete mládežníci a copak by jste chtěli vědět?
Gábina:no jak taková obec funguje?
Starosta:
robert:a jak to máte s kontrolníma složkama??
(áďa tam šmejdí)
starosta:co tam pořád hledá(podívá se na davida)
david:no ona tam hledá ty úplatky ve vaně.
Starosta:(rozčíleně)cože??!!
robert:ne jestli máte zaplacený daně?
Starosta:cože?
Magda: no jestli jste platily daně jako ty ostatní nebo to platíte někdy jindy?
Starosta:(rozčíleně)co tě zajímaj obecní daně?tvůj táta je už zaplatil?
Magda:já jsem dcera chudého truhláře ale poctivého asi.
Starosta:chcete ještě něco vědět?
Robert:ne nám to už stačí ta ostuda
aleš:co se tady včera stalo?
Starosta:ale vůbec nic!!tak už běžte!!!
(vyběhneme ven a tam vypukne smích a magda si s robertem plácne)
magda:uf!rychle pryč!!!
(na návsi čeká denisa)
robert:ta má výdrž!
Magda:kdyby tak na mne někdo čekal.já chci kluka!
Švestka:ale magdo!
Magda:já vim kdo si počká ten se dočká!
Robert:máme doma dva nanukáče ,když mě tý holky zbavíte dám vám je do placu
gabča:tak děcka slíbili jsme starostovi že tu pohrabeme a uklidíme na návsi!!Tak se běžte domu převlíknout!ať se neumažete!deniso ty asi nemáš nic jinýho za převlečení to budeš pěkně špinavá!
Denisa:já už vlasně musím domu!pudeš mě doprovodit Roberte?
Robert:tak ahoj já nemám čas!!!
flegmatici:tak kde jsou ty hrábě,když jsme to slíbili.
Gábina:to bylo jako,kvůli Denise!!
flegmatici:jó aha to je je jedno
(přichází Robert s nanukama)
Robert: tak se poperte.
Flegmatici:a je to nutný se jako prát?





středa

Vávra:ahoj(jakmile uvidí gabču tak dá kytičku gabče)
vávra:ahoj já jsem jirka,víš to že seš dost vysoká?
Gabča:hmmm..
jirka:tady máš kytičku
Gabča kytku přijme a dá ji Ádě!!
Gabča:Na Áďo podrž mi ji/to koště/
Robert:doprdele proč sem přijel?
Litavka:protože je středa.
Flegmatici:Bože tady je dost králíků?
Litavka:já žádný nevidím!
Milky:Co tady vůbec dělám?!! Ahoooj Roberte!
Robert:ahoj.
Gábina:No mohli by jsme si zahrát nějaký příběh!
David:Na piráty!
Robert:Na upíry.
Vávra se podívá na Gábinu a : na sněhurku,jak leží v rakvi a osvobozuje ji pric polibkem.
Robert:nó role trpaslíků jsou jasný a podívá se na Vávru.
Gábina:Buď citlivej.
Milky:takže já budu princezna!/koukne se na Roberta/
Robert:V tom případě jsem myslivec.
Litavka:podívá se na Milky :ty nemůžeš hrát sněhurku!Chudáci trpaslíci by se tě nezbavili a aby tě někdo políbil,tak by museli platit.
Denisa:jsi nechutnej spratek.
Píseň SPRATEK

Gábina: tak víte o co se jednalo s tím starostou?Já už to vím!
Volá Venca
Gábina:ahoooj/spadne jí knoflík od kalhot/ sakra! A jde se převlíknout.
David s Alešem připravují past na Roberta.
Gábina se vrací
Magda:tak co se tady děje?
Gábina: víte jak se tady ve vesnici pořád šůruje a uklízí.Nó tak ty co mají ty koně,tak ty koně vždycky utrousí a to pořádně -celou hromadu a zrovna před obecním úřadem.
Robert:takže se jedná jenom o to hovno.Já si to myslel.
Magda:Oni za to ti koníčkové nemůžou,prostě starostu milujou.Starosta se má!Já chci taky někoho,kdo by mě chtěl!!
Švestka:Já tě chci!!!!!
Magda:Fakt??? Já mám kluka??!! Já se z toho pominu hej!! a radostně se zatočí chce si sednout ,ale netrefí se na sedačku a spadne na zem.
Robert:dávej přece pozor! A pomáhá jí si stoupnout.
Milky:přece se z toho nezblázníš né a ještě k tomu ze Švestky?!
Magda :určitě ano! Písnička:Rozum mi ulitl.
(davidovi s alešem robert padá
aleš adavid:haleluja
robert spadne gábině do klínu
gábina:seš v poho?nestalo se ti něco?(vyděšeně)
robert:haleluja
vávra(znechuceně se podívá na roberta a de za litavkou)ahoj aničko jak se máš??
anička:haleluja
magda si sedne k š.jirkovi)
švestka:haleluja
gábině zavolá venca:čau já teď nemám čas!(knoflík drží na místě)haleluja
milky se koukne na roberta a odchází
šárka:haleluja
všichni:haleluja
(milky zastavuje hezkej kluk a ptá se jí:můžu tě doprovodit?
Milky se otáčí na skupinu všichni čuměj)
milky:haleluja

babylon

24. listopadu 2010 v 15:54 | jentvojeholka
Před vánocema jsem jela s mámou a tátou do Babylonu v Liberci. Tátovi zamrzla voda v odstřihovačích v autě a tak si nemohl pořádně očistit sklo. A tak vždycky zastavil,očistil sklo a za chvíli zase nic neviděl. Navigace nám pořád říkala:"dorazili jste do cíle".Mi jsme si to mysleli taky,ale vchod jsme najít nemohli. Šťastnou náhodou se nám na potřetí podařilo vjezd najít. Když jsme se dostali na parkoviště,tak už nám zbývalo najít recepci,potom pokoj a místo zábavy,Věřte nebylo to jednoduché. Cestou necestou jsme potkávali zmatené spolubydlící,kteří také nevěděli kudy kam. Pokoj jsme našli. Hurá!Cestou do aquaparku nám táta vysvětloval,že máme koukat lvovi na ocas a směřovat k hlavě lva.Ti lvi byli na zdi po celé chodbě za sebou.Aquapark jsme našli a byl úžasnej.Taky tam byla spousta jiných atrakcí a tak jsme se vydali zpátky na pokoj s mokrýma ručníkama.Čekala nás chodba se lvi.Máma v tu ránu užasla a osobitě se ptala:"Nejdeme špatně?"Šli jsme totiž od hlavy k ocasu lva.Bylo to divné i němcům,ale těm jsme to nevysvětlovali.Měli jsme zaplacenou večeři a pití ve vinárně.Dobře jsme pojedli,táta opakovaně a potom jsme šli do vinárny.Tam se nám omlouvali,že jsou místa obsazená a nabídli nám místo ve vedlejší místnosti.I tam byly lístečky s rezervací a na jednom z nich bylo naše jméno.Ve vinárně jsme byli první a po chvilce si k nám přišel popovídat pán co tam zpíval a hrál.A on mi nabídnul,jestli si nepříjdu zatancovat.Vinárna se rychle naplnila,přičemž všech deset přítomných čechů bylo překřičeno slovinci.A ti zpívali:Tancuj,tancuj,vykrúcaj a především Sexs bombs,sexs bombs.Když vinárna utichla a my se slyšeli,vsadila se se mnou máma o padesát korun,že neseberu odvahu,abych do mikrofónu zarecitovala.Díky těm slovincům jsem neváhala a po uvedení v češtině a němčině jsem si vydělala padesátikorunu.Dokonce mi i tleskali.Museli jsme brzo odejít,protože se nám chtělo hodně spát.Fakt jsme byli utahaní.Hlavně,ale na pokoji byla telka s placenými programy.Ráno jsme se nasnídali a rychle jsme šli do aquaparku.Museli jsme totiž na oběd do Pardubic,abychom babičku s dědou přivezli k nám domů na vánoce.

Doporučení do Babylonu

Je tam IQ park,lunapark,bowling-tam jsem nebyla,škoda a další.Aquapark a v něm je také vířivka s vodou teplou čtyřicet stupňů Celsia,tu obsadila máma.Ostatní návštěvníci aquaparku museli využít ten zbytek.jako jsou tobogány,divoká řeka a různé skluzavky.
 


vánoce

24. listopadu 2010 v 15:52 | jentvojeholka

Den před vánocemi byl strašný frmol.Museli jsme přivézt babičku a dědu.Ti měli totiž doma cukroví.Taky mne čekalo to nejnudnější na světě,uklízení mého pokoje.Ale pravda je,že mi s tím babička vždycky pomůže.Máma vařila až se z ní kouřilo,táta balil dárky jak na běžícím pásu.Druhá babička pekla vánočky.Dědové koukali na telku a můj brácha bojoval na počítači.Možná bych měla změnit pohlaví.Večer jsme se už všichni koukali na telku,akorát brácha pořád ještě bojoval na počítači.V den vánoc jsme zdobili stromeček.Skoro všichni se do zdobení stromečku zapojili,krom bráchy,který ještě pořád bojoval na počítači.Odpoledne jsme se všichni hezky oblékli a zasedli ke svátečně prostřenému stolu.Děda přečetl z Bible o narození Ježíška a hned potom se mohlo začít jíst.Mňam!Rybí polévku a kapra s bramborovým salátem.Všichni už dávno dojedli,jenom táta si pořád přidával.Né,že bych mu to nepřála,ale už jsem byla velmi netrpělivá.Znovu natáhl ruku a vybíral si porcičku,tu nebo tadytu.Ouvej,ouvej.Ale další porci si už nenandal.Smutně si povzdechl:"už to není to co za mlada" a odložil příbor.Moc se mi v tu chvíli ulevilo,podívala jsem se na ostatní a viděla jsem,že se neulevilo jenom mě.Hurá!Zazvonil zvoneček a mohlo se jít ke stromečku.Ale to se ještě nemohou rozbalovat dárky.Nejdříve se musí odzpívat koledy.Po rozdání textů a brýlí jsme si zazpívali Tichou noc a Narodil se Kristus Pán a já si mohla vystřihnout Rolníci,rolníci od Ozzáka.Konečně jsem mohla rozdat dárky.Babičky a dědové popíjeli Garone,táta pivo a jenom já džus.Brácha po rozdání dárků běžel k počítači a hned potom za slečnou.Byla jsem ráda,že se dárky ode mne líbily všem.Dokonce i brácha byl spokojený.Docela jsem byla spokojená i já s dárky,když zapomenu na ty vyukový cédečka.Myslím si,že jich bylo nerozumně moc.Pak tam byl ještě jeden balíček s mým jménem.Otevřela jsem ho s nadšením.Podívala jsem se dovnitř.
Děs,přestala jsem dýchat a nevěřila svým očím.Interaktivní kurs němčiny na počítač i se slovníkem!Chvilku jsem zírala na němčinu spolu se slovníkem.Potom jsem s nadějí koukla na členy naší rodiny-nic.Doufala jsem,že by mohlo mezi němčinou a někým z naší rodiny vzniknout citové pouto.Protože jsem slyšela,že k citové vazbě může dojít i po delší době,položila jsem němčinu se slovníkem zpátky pod stromeček.Byla tam tři dny a nic.Vůbec se nesnažila,aby jí někdo chtěl.Rodiče mi pořád říkali,že mám pod stromečkem ještě dárek a tak jsem nemilou němčinu vzala a strčila jí do šuplíku,který vůbec neotvírám.Brácha mě,ale upozornil,že jsou v němčině uvnitř kvalitní sluchátka. A tak jsem si řekla,že jsem vlastně k vánocům dostala dost dobrý sluchátka s mikrofónem a hned jsem byla spokojenější.Ony ty sluchátka taky nevydrží věčně a učte se interaktivní němčinu bez sluchátek-to nejde,určitě

husa

24. listopadu 2010 v 15:51 | jentvojeholka
Když jsem šla poprvý do školy
neměla jsem ani bačkory.
Pobíhala jsem tam úplně bosá,
a všichni volali to je ta husa.

Jsi husa,husa,husa to už víš
Jsi husa husa husa toho už se nezbavíš

Teď už tam chodím celých pět let
a pořád jsem husa pro celý svět
ale i já mám svoje city víš
i ty na nadávky neslyšíš!

Jsi husa,husa,husa to už víš
Jsi husa,husa,husa toho už se nezbavíš
domu se plížím přes ploty,
jak mladší ségra Doroty,
štěká na mě i můj pes
a to je přece úplný děs!

láry fáry

24. listopadu 2010 v 15:50 | jentvojeholka
Láry,Fáry


láry,fáry,rozum mi ulít
láry,fáry,chce se mnou chodit
láry,fáry,svět je hned hezčí
láry,fáry...na zdraví,hepčí!

Láry,fáry,jsem z toho funky,
láry,fáry,vytáhnu sáňky,
láry,fáry,sjedeme dolů,
láry,fáry,budeme spolu.

Láry,fáry,co na tom,že je červen,
láry,fáry,hlavně,že jedem!
Láry.fáry,rozum mi ulít,
láry,fáry,chce se mnou chodit!

miluji tě

22. listopadu 2010 v 17:46 | jentvojeholka
úvodem chci říci že toto sem psala před rokem takže není to úplně dokonalé.


2.Ta tvoje smrt
Bile miluji tě
nadevše
3.Ty už tu nejsi
ty jsi pryč
odešel jsi někam
pryč
4.Opustil jsi mě
náhodou
od té doby jsem zraněnou
5.Jsem beznadějná
jako ta hlína
co tě pokrývá
6.Musím se odstěhovat
vše mi tě připomíná
7.Chci ti toto věnovat
jako tep
bez návrat
8.Jsi v pekle
nebo nebesích
pro mě už
neezistuje smích
9.Miluji tě
přesto opouštím tě
jednou se uvidíme
třeba v tom peklee
.

Moje duše je výmysl

22. listopadu 2010 v 17:42 | jentvojeholka
  
1.Jsem jenom jedna
moje duše
je stejná
černá a bílá

2.V mojí duši
rozte květ
je bílá
jako můj svět.

3.žádné zlo
se neskrývá
tam co jsem
jááá.

4.Jsem tvůj výmysl
roztáhnu křídla
jsem jenom jedna
ale vymyšlenáá.

Vy jste volové

22. listopadu 2010 v 17:39 | jentvojeholka
Psychiatrická léčebna?Hmmm….Asi to je oblíbený.Pořád se o tom mluví.Dokonce si z toho lidé dělají i srandu.Ale mě to jako velká sranda nepříjde.Pochopila bych slovo smrt.Tam člověk odejde do klidu ale tady trpí.Bílá místnost,žádný polštář,akorát deka.a jinak je ta místnost prázdná tedy ještě je tam okénko,je zamřížované….Pak druhá místnost,záchod a umývadlo.Navštívit tě mohou jenom dvakrát za měsíc tak co ještě se ti to pořád líbí??Mám přitvrdit?Doufám že ne.Někdy se stane i to že ten člověk se tam dostane bez jakéhokoliv činu.I přesto tam skončí.Na záchod tam chodí s tebou doktoři.Pořád jsou s tebou aby si neutekl/a.Pořád se ti to líbí?Pokud ano si pěknej debil….

1.díl 1. knihy

17. listopadu 2010 v 11:48
1.tak něco o mě


Ahoj..Já jsem Patricie a ty??Jo vítám tě v nové škole…Tak tohle řekla jedna holka která vypadala jako sfetovaná..Neodolala jsem smíchu.I ona se zasmála a pak blbě řekla:Čemu se směju??Crrrrr…….zvoní řekla holka.Do třídy vešla učitelka.Nikdo mě nikdy neměl v oblibě.zvláště ne učitelé proto mě taťka dal na novou školu.No dobře možná na mě ta holka chtěla zapůsobit ale to je už dávno pryč..Ahoj děti,máme novou spolužačku Sjúzí.Nenáviděla jsem když mi takhle někdo říkal!Už mi to stačilo doma.Tak a posaďte se dětičky.V tichu jsem si pomyslela:A to jsem v sedmý,a dokonce v a….Tak kampak tě posadíme Sjůzí…Kam by jsi chtěla?Znáš už tu někoho?Pohlédla jsem na volnou lavici hurá..Vždycky jsem seděla sama.A paní učitelko mohla by seděl Sjúzí vedle mě??Řekla Patricieta.Pokud bude chtít..Prosím mohla bych sedět sama?Všichni tu s někým sedí na to prázdné místo chodí jako potrestaní.Prosím…..Doopravdy nechceš s někým sedět??Ani ne.Ty nemáš žádné kamarády??Začali mi téct slzy po tváři.Jednou jsem měla kamarádku v desíti letech zemřela….To mě mrzí.Třeba by ti bylo líp kdyby si s…Nebylo.Dobře tak se tam posaď.Všichni mi podávali kapesník.Já si vytáhla svůj.Celou hodinu ruštiny se na mě koukal jeden kluk..Byl hezký přesně můj tip.Bledý,zamyšlený,hnědovlasý,hnědé oči a krásně tvarované rty.O hodinu jsme nic neprobírali..Jenom to co jsem znala od školky.Kdo chtěl mohl kreslit nebo s někým hrát karty.Kluk ze mě nespustil oči potom se zvedl šel za učitelkou.Učitelka kývla,kluk šel za mnou.Mohu si sednout?Zeptal se.Jsem zaražená,tohle mi kluk nikdy neřekl.Jasně sedni si.Řekla jsem.Ahoj jmenuji se Damon.Ahoj….Máš krásné vlasy..Řekl.To kluci u mě dost často chválili byli černovlasé a modré oči. šáhl na ně.Nechtěla by jsi se mnou sedět na matematiku??ohhh..Podruhé zaražená….NO tak jo.A na ostatní předměty???To nevím..emmmmimmm.No tak dobře.Byla jsem poctěná…Damon…ach…………..Damone ta holka je sfetovaná že jo??Oba dva jsme se zasmáli.Občas tak vypadá.Zazvonilo…….Zvoní děti tak pro dnešek končíme a zítra si na matematiku neberte nic..Budeme dělatplus a mínus nová látka.emmmm…Damone?Ano.Tohle se bralo někdy v druhý třetí.Vím ale tato učitelka no prostě chápeš.Jo jo.Damon mě doprovodil až ke mně domů.Ještě že táta byl na zahradě!Ahoj Sjúzn.Díky tati.Ahoj.Prosim tě za co mi děkuješ??Vždyť víš…Všichni mi říkají Sjúzí.To mi stačilo jednou hned sem ti tak přestal říkat.A co ve škole?Dobrý?Jo jo sedim s jedním klukem ale půl hodiny sem si vyžádala na samotce.Jak to??No normálka ne takhle sem od té doby co zemřela Caroline.Vlastně…Co učitelka?Není moc přísná?Málem sem vybuchla smíchy…Ona a přísná..Ne akorát probíráme to co ve čtvrtý třídě.Jak to?Nevím…Také mi to není jasné.Promluvím s ní,musíš se vzdělávat..Tati já nevím jestli půjdu na gympl.Uvidíš,máš ještě půl roku.Vlastně neměla jsem se co učit.Je pět tak co kdybych šla ven.Koukla jsem se z okna.Byl tam Damon.Otevřela jsem okno chtěla jsem na něj zakříčet že ven jdu.Ale
bylo pozdě už zvonil…Tati to je pro mě.A kdopak to zvoní.Táta otevřel dveře.Dobrý den mohla by jít Sjúzn ven??No ano ale ať je v deset doma.Dobře,postarám se o ní.No doufám..Jenom se převlíknu.Kříčela jsem na Damona.

Venku


Pomalu jsem šla po schodech abych si nevyvrátila kotník nebo nezlomila nohu,to jsem celá já.Na sebe jsem si vzala černý triko,černou mikinu,modrý kalhoty,namalovala jsem se a černý boty.Damon byl překvapený.Myslel si že si vezmu třeba růžovou.No fuj….Šli jsme ven.Došli jsme ke hřbitovu.Bojíš se?Ti kluci,pořád to samý je ti teplo?Nemáš hlad?Bojíš se?Pořád samý otázky!!Ne,měla bych se bát?No po tomhle co ti udělám jo.Vejdeme dovnitř?Dobře.Nikdy jsem se nebála.S kámoškou jsem dělali na hřbitově stezky odvahy.Pokračování příště.......

štěstí a smůla

17. listopadu 2010 v 10:38 | jentvojeholka
byly dvě pracovnice jedna měla štěstí druhá smůlu.Kdykoliv šla pracovnice se štěstím ze svého domu do pracoviště svítilo slunce.Ale kdykoliv šla ta druhá pršelo.tak to bývalo každý den pracovnice se smulou záviděla.Já se jí ani nedivím!Druhý den si zavolala pracovnici se smůlou Kateřinu její šéfová.-Chtěla si s ní promluvit.A tak jí nabídla aby zašla večer v osm hodin k ní.obě dvě pracovnice se s  jejich šéfkou kamarádili ale aby se oni dvě kamarádili to ne.                  osm hodin večer:se velmi kruté bouřce dostala Kateřina ke její šéfce tam spolu hovořili a u toho popíjeli kafé.Hovořili o ní a štěstím. Třetí den přišla reportérka a dala dotazníky s otáskami pracovnici se štěstím a se smůlou.psalo se psalo.Když se papírek odevzdával a paní si přečetla napsané odpovědi zjistila že pracovnivće se štěstím není vhodná na toto místo a proto vybrala tu se smůlou všechno se najednou zdálo že se smůla a štěestí mezi temi dvemi prohodila.Ale příběh ještě pokračuje.v 20.00 byla srazena pani zdájící se už konečně se štěstím opilím řidičem v autě.Nakonec se skoro všichni rozhodli že  vybeerou jako reportéku tu nejhloupější pani….Já myslim že to byla ta se štěstím.

Osudový osud

17. listopadu 2010 v 10:37 | jentvojeholka
Dětská psychiatrická léčebna,co se vám vybaví?
To si nedovolím hádat,ale vím určitě,co se vybaví Julii,jejíž příběh vám teď budu vyprávět.Ona nikdy nestíhala školu.Buď jí ujel autobus,nebo jí její věčně opilá matka slíbila,že jí do školy odveze a pak slib nedodržela.
Ale toho rána bylo vše jinak.Julie se probudila,nasnídala a pospíchala na autobus.Cestou si stále opakovala "Dneska to musím stihnout,musím…..jinak půjdu do děcáku,soused už vyhrožoval!Dnes to musím stihnout."Vše bylo v pořádku a dokonce přišla o pět minut dříve.Najednou se zastavila.Sahá na záda,ale necítí batoh.Po dvou vteřinách přemýšlení rychle utíká zpět domů,musí to přeci stihnout!Spěchá,tají se jí dech a lapá po něm.Konečně se vrhá ke dveřím a odemyká klíčem byt.Rychle se protáhne do kuchyně a bere si batoh.Pohlédne  na velké hodiny visící na zdi a pak padá k zemi.Rozkřičí se.Na hodinách je přesně osm hodin a soused klepe na dveře.Nikdo mu neotevírá,ale slyší křik.Rozhodne se vyrazit dveře.Běží za dívkou a vytáčí 155,protože si myslí, že má děvče psychotický záchvat.Záchranka přijela do pěti minut.Julie se probrala v bílém oprýskaném pokoji s malým zamřížovaným okénkem.Ležela v posteli bez polštáře na které jí držely kožené pásy,které byly jen dočasným opatřením.Když si chtěla Julie dojít na toaletu,doktoři šli s ní.Po dvouch měsících předstírání psychózy jí to přestalo bavit.Ta samota,bílo,prášky,ale také návštěvy.Kdokoliv za ní mohl přijít jen dvakrát do měsíce a nikdo jí tam nic nesměl přinést.K dyž doktoři zjistili,že si užívá to,že nechodí do školy,udělali jednoduché opatření.Ráno jí poslali do školy a poté šla zpět do léčebny.Aby dohnala těch mnoho zameškaných měsíců školy,musela se učit také o prázdninách.
Stále tam je a čeká…Čeká na zázrak,který by jí odtamtud dostal a ona mohla být šťastná,najít si přátele a prožít zbytek života s rodinou.
Dětská psychiatrická léčebna,co se vám vybaví?

zmatek

17. listopadu 2010 v 10:36 | jentvojeholka
1.den-Jééé lidičky dostala sem to stipendium!!!potěšeně oznámila Petra.Byl první den štěstí dneska se každému něco splnilo-zejtra nastává den smutku.Petra mě přerušila-Jak to víš??A jak to můžeš vědět???Nezajímej se a běž spát- neklidně sem odpověděla.Velmi dobře sem věděla že něco přichází a taky něco odchází.Včera sem zase věděla že dnes bude štastný den-splnilo se.Newím co to bude ´….apokalipsa newim doopravdy newim.Holky co mě začali poslouchat se začali bát.Jak sem vyslovila slovo apokalipsa všichni zmlkli a začali být neklidní a rozlučovat se s životem.Začala sem je uklidňovat….ale marně.Dostalo se to až tak daleko že Ení obvolala všechny sousedy a sousedi zase obvolávy další lidi.A já sem jim měla zdělit co se děje.Přišlo my to trapný vždyť sem ani jistě nevěděla co se stane!pomyslela sem si:to je absurdní.Řekla sem jim že newim co se stane ale něco se stane-něco odchází a něco přichází.A potom sem se sebrala a šla spát už vůbec sem o tom nepřemýšlela!
2.den:Ráno sem se probudila věděla sem že to apokalipsa nebude.Šla sem vzbudit holky ale ony tam nebyly začala sem řvát:kde jste holky ste tu???Pak sem šla dolů po schodech a na podlaze ležela Ený.Došla sem k ní a změřila puls žila ale byla studená jak led.Otevřela sem dveře a tam stály lidé a koukaly na mne divný pohled.Každej z nich měl v rukouch zbraň.ŠLI ke mě blíž.Začala sem se bát!!začali na sebe mířit-nechápala sem.prooč???Když odbyla osmá hodina všichni se rozzutekli něco přichází a něco odchází to co zřejmě přicházelo chtělo krev ale nikdo nevěděl proč…potichu sem řekla-zítra je den řešení.Ale někteří lidé to řešeli už teť.Ený tu někdo praštil do hlavy byla v pořádku.Hele Ený já si myslim že tohlke je pouhý výmysl.Někdo dělá zmatek ale kdo kdo by tě praštil??Ený:No já možná vim máme tady přece kameru ne!No ale ta v tu dobu byla zaklapnutá.Možná bych mohla pomoct-Řekla Dominika.Domčo ty o tom něco víš??zeptala sem se.Dominika začala vyprávět-Ve tři hodiny ráno sem se šla projít obvykle to venku okolo dvanáctý hodiny bývá prázdný ale dnes nebylo.V ulici byly rozzrušení lidé k vůli té apokalipse.Pak tam někdo navrhnul že apokalipsu zažít nechce že se raději zabije sám všichni zdivočeli potom nám někdo vyrazil dveře a pračtil Ený.Aha-Obě jsme vyděšeně odpověděli.
Přesně v dobu co měla nastat apokalipsa:hmmmm….řekla jsem nic nepříjde.Máš pravdu ještě si uděláme kafe.Najednou všichni se přestali bát pač bylo už devět a nic.Šli jsme spát.Ráno sme se probrali nic nenastalo.supr…

lež či pravda

17. listopadu 2010 v 10:34 | jentvojeholka
Můj život je velmi podivný oproti lidem kteří mají někoho komu mohou říci vše.roku 1876 byl nalezen prach smrdící masem mnoho lidí si myslelo že tu byl upír ale někteří si zase mysleli že to byl pouhý popel.Co je pravda?Já si myslím že ta druhá teorie je relativnější ale ta první se stát také mohla.Upíři neexistují ale mnoho lidí si o nich myslí jak jsou úžasní.Co když se roku 1876 stal tento příběh:Upír Thomas si vyšel ve dvanáct hodin večer na lov.Nemusel jít do lesů protože na ulici stála 13. letá dívka.Dívka byla vysáta a umřela.Ale proč tam byl ten popel?Mohlo se stát toto:Přišla přemožitelka a zabila ho.Ä nebo toto:začlo vycházet slunce.Což je velmi nepravděpodobné v této situaci také v dvanáct hodin večer.Co když upíři opravdu existují a lidi si z nich utahují?Jsme na bezpečném místě?Kdo nás ochrání?Zeptejme se těch lidí kteří upíry viděli.

když se tak trochu bojím

17. listopadu 2010 v 10:32 | jentvojeholka
Jsem vlastně spokojená.Většinou si čtu a píšu poznámky o upírech.Můj oblíbený seriál je" Buffy,přemožitelka upírů" a" Angel".Je to velmi příjemné se na to koukat, nebo číst, protože velmi dobře vím, že jsem v bezpečí.Ale co když to tak není,co když nejsem v bezpečí?
Docela nedávno jsem v naší knihovně objevila velmi starou knihu.Roztrhaný obal na bílém podkladu velké P,O,E a pod tím kresba nějakého šíleného ptáka.Chtěla jsem ji vrátit zpátky ale spadla mi na zem a zůstala otevřená na básni" Havran".Uchopila jsem knihu a začala číst báseň."Jednou o půlnoci maje horečku a rozjímaje nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné-když jsem klímal v polospání,ozvalo se znenadání velmi jemné zaťukání na dveře-a pak už ne.Je to návštěva či zdání,bylo to tak nezvučné-jednou jen a pak už ne".Jó, to by mohlo být dobrý.A tak jsem se i s knížkou odklidila do svého pokoje."Májo tak jedeš s námi?"volal na mne můj táta."No ne"odpovídala jsem mu."Pojeď s námi.Budeš tu sama",zkoušel to ještě táta .Hned jsem mu odpovídala"Já se musim učit.Zítra píšeme písemku".Táta to ještě nevzdával"Nebudeš se bát?"volal ještě táta."Nedělej ze mě malou tati."málem jsem se urazila."Ale nikam nechoď.Za hodinu jsme doma."nařizovali naši."Jo,a koupíš mi žvejkačky?Prosím."vzpomněla jsem si na to důležité z obchodu." Jo,ale dole zamknu",táta zavolal a s mámou odjeli.Lehla jsem si na pohovku a ponořila jsem se do příběhu.Najednou se venku mihl tmavý stín.Pomyslela jsem si, že nám David od sousedů hází kamínky do okna,abych šla ven.Tak jsem raději šla otevřít okno dokořán,aby nám ho to pako nerozbilo.Ale David či někdo jiný tam nebyl.Vyklonila jsem se z okna.Myslela jsem si totiž, že si ze mě někdo dělá srandu.Znenadání okolo mé hlavy proletěl černý pták dovnitř.Lidským hlasem promluvil:"Krá krá nesmrtelný se blíží".Strašně jsem se vyděsila.Popadla jsem smeták a snažila se ho vyhnat pryč.Havran, který zběsile létal po celém baráku neustále opakoval:"Krá krá nesmrtelný se blíží".Kdybych se tak nebála,určitě by mě to rozesmálo.V tom zmatku jsem zaslechla,jak mě někdo volá.Otočila jsem se za hlasem a uviděla jsem v otevřeném okně fakt kus kluka.Byla jsem celá dezorientovaná.V tom chlapec promluvil:Ahoj,jsi krásná jak se jmenuješ?Protože byl fakt krásnej a mě to v tu dobu nemyslelo,neshodila jsem ho z okna.Odpověděla jsem:Oh díky.Jmenuji se Magdaléna.Ty jsi taky hezký.Chlapec se usmál a zeptal se:Pustíš mě dál?Havran opětovně začal krákorat."Krá krá nesmrtelný se blíží".Znovu jsem se lekla a chlapce poprosila:Prosím tě,pojď mi pomoc s tím havranem."S potěšením",odpověděl kluk a vlezl za mnou do obývacího pokoje.Havran zvýšil hlasitost vřeštění a jeho:"Krá krá nesmrtelný se blíží".Mě způsobilo bolest hlavy.Zaječela sem:"Áááááá to bolí".!Ty chudinko tebe bolí hlavička,počkej já ti pomohu"konejšil mne kluk.Začal mne hladit po hlavě.Sedla jsem si a zavřela oči.Najednou bylo božské ticho a hlazení ustávalo.Spiklenecky jsem otevřela oči.Šok!Hrůzou jsem je vykulela.Havran byl ticho,protože mu zobák držel chlapec a jeho špičáky se mu tak nějak výrazně zvětšily.Leknutím jsem vyskočila.Právě jsem si uvědomila dvě věci a to,že ten kluk mi chce ublížit a havran mne upozorňoval na nebezpečí.Švihem jsem kluka nakopla do rozkroku a já i havran jsme zběsile utíkali pryč.Havran mne překvapil ,začal vřeštět jinou písničku"potřebuješ dřevěný kolík,potřebuješ dřevěný kolík"Uvědomila jsem si,že jediné místo,kde bych něco podobného kolíku našla,je tátova dílna.A tak jsem tam běžela.Nad hlavou mi letěl havran a za námi se blížil kluk.Táta měl na dílně rozdělané nové plaňky na plot.Jednu jsem vzala,otočila jsem se a stála jsem před klukem,který se tvářil udiveně."Ty jsi přemožitelka?"Zhluboka jsem se nadechla a odpověděla jsem mu"já jsem Magdaléna" a švihla jsem prudce s dřevěnou plaňkou a …netrefila jsem.Kluk se pousmál,nahodil špičáky a řekl"neboj se,nechci tě zabít,budeš jako já pít krev".Zpanikařila jsem a začala křičet"
Né,nechci" a pevně jsem zavřela oči."Magdo!Už jsme doma,probuď se honem",volal na mne táta.Seděl u mě na sedačce a šahal mi dlaní na čelo.Nemáš teplotu?"Objala jsem ho oběma rukama kolem krku a pevně se držela,byla jsem v bezpečí.

Spratek

17. listopadu 2010 v 10:31 | jentvojeholka

Jsem spratek s čepicí vraženou do čela
jsem holka co z příkazů a zloby si nic nedělá
jsem ta co dělá jenom to co chce!
How do you do-jak se máte vy slušný ovce.
Re:jsem spratek,tak nepruď víc
jsem spratek,už neposlouchám nic!
S růžovou si fakt netykám.
Kecy o bárbínách se mě dost dotýkaj.
A nepokládám za hustý když holky ve třídě řeší svý vlasy.
Re:jsem spratek,tak nepruď víc
jsem spratek,už neposlouchám nic.
Dokuď jsem byla slušná holka,tak nebyla jsem nic
teď co jsem čertice jsem najednou víc.
Jsem ta co dělá jen to co chce!
How do you do jak se máte vy slušný ovce.
Re:jsem spratek,tak nepruď víc.
Jsem spratek,už neposlouchám nic.

50.000 výčitek

16. listopadu 2010 v 20:14 | jentvojeholka

1.Kdo mu to pověděl
   No přiznej se
   Teď už mě nechce
   Co si to o mě pomyslel?
  

2.A můžeš za to ty
   Ty si mu to řekla
   Teď si o mě myslí že sem namyšlená bárbína
   Ale tak to není


3.Můj život si zkazila
   Takovou šanci sem měla
   Teď už to je jedno
   A nech toho

Z daleka

16. listopadu 2010 v 20:14

1.Padá padá padá
   Neschopná žena
   Ze starého vozíku
   Lež či pravda



2.Spadnul sešit z mého stolu
   Když člověk zavříská z daleka
   Leží žena a sešit u stolu
   U mého stolu vidím je zdaleka

Osud

16. listopadu 2010 v 20:12

1.Malé děvče.
   Teď už velké.
   Měla dlouhý život před sebou.
   Všechny její myšlenky jdou za sebou.


2.Nikdy nebrečela.
   Pro stracené vlasy.
   Barvu měli krásnou.
   Život odměřovali kapačky.
   

3.Smutný život měla.
   Na místě jsem zapsala.
   Co de děje.
   Pouze jednou měla někoho blízkého.


4.Ale to v tu dobu.
  Co tenhle její svět byl v pořádku.
  Nikdo jí nikdy nenavštívil.
  Neměla kdo by si s ní povídal.

5.Pouze sestřičky.
   Když měli službu.
   Jediné co mohla.
   Mluvit do tmy.


6.Tma pro ní byla krutá.
   A dlouze nesmrtelná.
   Nikdo její přiběch nechápe.
   O kruté smutné samotě.

Kam dál